Být velký někdy nestačí - Vašek 35 + 2 tt, 47 cm, 3000 g

13.10.2014 12:50

Po pročítání některých příběhů o nedonošených dětech, bych ráda přidala i náš příběh. Naše miminko bylo počato plánovaně a celé těhotenství probíhalo zcela bez jakýchkoli problémů. První termín porodu dle UTZ byl stanoven na 14. 3. 2014, druhý pak 16. 3. 2014, Vašek si ale pospíšil a narodil se už 11. 2. 2014. Výsledky všech vyšetření v těhotenství byly vždy v pořádku. Všechno probíhalo tak jak má, žádné tvrdnutí břicha, žádné problémy, neměli jsme tak nejmenší důvod obávat se předčasného příchodu miminka na svět, o to větší překvapení to bylo, když mi předčasně praskla voda.

Překotný porod

Odjeli jsme do porodnice, kde provedli nutná vyšetření, dali mi podepsat hromadu papírů, napíchli kapačku a jela jsem na čekací pokoj. Ptala jsem se doktorů a sester, co se bude dít, jak to bude s miminkem, a všichni mě ujišťovali, že vše bude v pořádku. Miminko už má všechno vyvinuté, že si maximálně poležíme déle v nemocnici. Každopádně podle vyšetření nic jsem ten den rozhodně neměla rodit. Porodní cesty nebyly připravené, takže mi sestry domluvili, že v průběhu dne za mnou může přijít manžel, abychom se vzájemně uklidnili v nastalé situaci. Jenže asi hodinu po vyšetření jsem začala pociťovat tlaky v podbřišku, po asi 20 minutách znovu a následně již po 3-5 minutách. Najednou šlo všechno hrozně rychle, nestihla jsem se vzpamatovat a byla další a další kontrakce, takže mě přesunuli na porodní pokoj a já zavolala manželovi, aby přijel už k porodu. Bylo to další obrovské překvapení, vlastně všichni okolo mě mi říkali, že bude potřeba porod vyvolat, ale pokud bude vše v pořádku, počká se s tím alespoň den, aby mělo miminko ještě čas se v bříšku trošku „dopéct“.

Být velký a silný není vždy výhodou

Když manžel přijel do porodnice, do porodu zbývalo už jen pár minut. Přestože jsem měla kontrakce už snad nonstop, pamatuju si, jak úžasně personál kolem mě pracoval. Porodní asistentka přivolala doktorku k porodu, zároveň doktora pro miminko a sestru pro miminko, všichni byli na místě téměř okamžitě a po pár zatlačeních byl Vašek venku. Ihned si ho vzala sestra a s lékařem provedli první vyšetření. I když byl Vašík nedonošené miminko, byl velký jako donošené miminko (47 cm, 3000 g) a to v tu chvíli bylo jeho velkou nevýhodou – nebyl dostatečně silný na to, aby „udýchal“ tak velké tělíčko. Zabalené miminko mi dali na pochování a vysvětlili, že kvůli problémům s dýcháním ho musí odvést na další vyšetření na novorozeneckou JIP aby ho měli pod dozorem. Zůstali jsme tedy s manželem na porodním pokoji sami. Docházela za mnou porodní asistentka, aby zkontrolovala, zda je vše v pořádku a mi se zotavovali z toho, že tak nečekaně brzy jsou z nás rodiče. Po dvou hodinách mě z porodního pokoje odvezli na pokoj a s manželem jsme vyrazili se podívat, jak se daří našemu miminku.

Byl tak bezbranný

Když jsem viděla, jak tam to moje malinké bezbranné miminko leží a vede z něj tolik hadiček, byl to obrovský šok. První momenty byly hrozně těžké. Vašek měl dýchací masku, napíchnutou žílu a hromadu dalších hadiček k různým přístrojům. Lékař i sestry byli úžasní, všechno nám vysvětlili, k čemu který přístroj slouží a jak to s Vašíkem teď vypadá. Hrozně moc jsem si ho chtěla pochovat, dát mu najevo, že jsem u něj a že vše je a bude v pořádku, ale bylo nám řečeno, že v tuto chvíli by ho to příliš rozrušovalo. Jediné co jsme mohli, bylo sedět u něj a položit na něj ruku. Dala jsem si za úkol neplakat u postýlky, miminka všechno vycítí a je potřeba být pozitivní, takže pláč probíhal zásadně mimo místnost, chtěla jsem, aby ze mě Vašek cítil jen to dobré a popravdě, když jsem byla u něj, tak jsem byla nejšťastnější na světě.

Odsávám

Po naší první návštěvě jsme se setkali se staniční sestrou na oddělení a ona byla přesně to, co jsem potřebovala. Poslala manžela, ať mi z domova přinese odsávačku a řekla mi, že o miminko je postaráno a jediné a to nejdůležitější, co pro něj můžu udělat je odsávat mlíčko, které bude brzy potřebovat. Díky tomu, jsem si zaměstnala hlavu a každé 3 hodiny jsem odsávala z obou prsou, abych spustila laktaci. Díky staniční sestře, paní Kučerové, se mi podařilo již následující den po porodu donést na oddělení první mlíčko, za což jsem byla od všech sloužících sester náležitě pochválena. Všechny sestry a lékaři na oddělení opravdu věděli jak s námi mluvit, aby nás povzbudili. Nikdy jim nepřestanu být vděčná a to všechno co pro nás a pro Vašíka udělali.

Trénujeme kojení

Abych se vrátila k průběhu Vaškovi hospitalizace. Zpočátku nebylo možné Vaška odpojit od přístrojů, protože zapomínal dýchat. Z toho důvodu dostával veškerou výživu do žíly, bylo potřeba, aby se soustředil na jeden úkol – naučit se dýchat. Jak se začal zlepšovat, byla mu do bříška zavedena sonda, kterou dostával mlíčko přímo do žaludku. Nejdříve dostával jen pár mililitrů, ale dávka se postupně zvyšovala a po pár dnech dostával plnou dávku. Bohužel se ale objevil nový problém, Vašík měl průjem a krev ve stolici, takže jsme se opět vrátili k výživě žilou a jen částečné výživě sondou do bříška. Přišlo mi to celé jak na houpačce, dobrou zprávu následovala špatná, ale vše byla otázka 2-3 dnů a bylo zase lépe. V průběhu hospitalizace měl Vašek i novorozeneckou žloutenku, která se mu asi 3x vrátila. Popravdě už si nevybavuji, jak šli které věci za sebou, dělo se toho tolik, ale podle fotek vím, že 5. den po porodu jsme začali s klokánkováním. Podle všech těch přístrojů, na které byl Vašek připojen, bylo znát, že klokánkování ho dokonale uklidní, všechny naměřené hodnoty byly v normálu a v průběhu těch cca 3 hodin, které jsem ho chovala, neměl nikdy žádný problém. Asi po týdnu po porodu jsme se zapojili do péče o naše miminko. Sestřičky nám ukázaly, co a jak máme udělat, takže jsme pak sami miminko přebalili, změřili mu teplotu a namazali ho olejíčkem. Když uměl Vašek sám dýchat a taky zpracovat celou dávku jídla, kterou mu poslali sondou do bříška, začali pokusy s kojením. Vašek byl ohromně šikovné miminko, jakmile jsem ho přiložila k prsu, začal krásně sát a podařilo se mu vypít víc jak polovinu dávky a zbytek pak dostal z lahve.

Mé poděkování patří specialistům v Motole

Sedmnáctý den po porodu jsem byla přijata zpět do nemocnice na Rooming-in aby mě naučili s Vaškem fungovat, tak jak to učí maminky na šestinedělí. To už Vašek neměl žádné přístroje ani sondu do bříška. Uměl už krásně papat sám z lahve a asi polovinu dávky byl schopen vypít z prsa. V nemocnici jsme spolu byli 6 dní a pak jsme šli domů. V tu chvíli byl Vašek kojen každé 2-3 kojení a ostatní dostával z lahve.

Dnes je Vaškovi 8 měsíců a s odstupem času jsem se naučila vzít si z toho, co nás potkalo, to lepší. Vzhledem k tomu, že byl Vašek nedonošené miminko, chodili jsme častěji na kontroly do poradny k dětské lékařce, dostali jsme se na rehabilitační kliniku v Motole, kam chodíme dodnes, chodíme na kontroly na neurologii a na oční. Beru to tak, že mám víc možností poradit se o nejrůznějších věcech s více specialisty, Vašek je více sledovaný a díky tomu je postaráno o to, aby se vyvinul ještě lépe než donošené děti. Celých 23 dní, které strávil Vašek v nemocnici, bylo nejhorších v mém životě ale za tu jistotu, že je miminko v naprostém pořádku to stálo. Jsem ráda, že jsem se rozhodla rodit v Motole, v nemocnici, která je plná specialistů jak pro maminku, tak hlavně pro miminko. Všichni jsou to naprostí profesionálové a já jim nikdy nepřestanu být vděčná za to, co pro nás tři udělali.

 

 

Příběh sepsala maminka Zuzka spolu s Vašíkem