Malý velký bojovník - Sebastianek 27 + 4, 780 g

22.03.2015 13:34

Začátek nového života …

Bylo mi 40 a já jsem se na podzim roku 2013 dozvěděla nejkrásnější zprávu v mém životě. Otěhotněla jsem přirozenou cestou a bez problémů. Také průběh celého těhotenství byl standardní. Malý se krásně vyvíjel, všechny výsledky dopadaly dobře, vč. výsledků genetiky a já jsem celou dobu pracovala a moc ráda jsem chodila cvičit, abych tělo dostatečně připravila pro porod. Ve 25. týdnu se všechno změnilo. Šla jsem na standardní kontrolu k praktické doktorce, která mi zjistila vysoký krevní tlak, a ihned mě poslala do nemocnice Motol, kde už si mě nechali na oddělení rizikového těhotenství. Snažili se mi snižovat tlak různými léky a infúzemi, ale dostatečně nezabíraly. Miminko si přestalo brát výživu z placenty, takže se v termínu 27+4 doktoři rozhodli pro okamžitý porod císařským řezem. Vše proběhlo velmi rychle, takže tatínek ani nestihl přijet do nemocnice.

Už jsem na světě …

2. 5. 2014 se mi brzy ráno narodil mi chlapeček s váhou 780 g, kterému jsme dali jméno Sebastian. Při porodu jsem měla velkou radost, když jsem na chvilku zahlédla malého a slyšela jsem, jak trošku pláče. Hned ho odnášeli do inkubátoru a prováděli mu první vyšetření. Už první hodnoty APGAR nasvědčovaly tomu, že Sebastianek bude velký bojovník. Asi dvě hodiny po porodu pustili tatínka za malým. Byla jsem šťastná, když mi ukazoval fotky a nadšeně vykládal, jak vypadá. Byl to krásný pocit a už jsem se těšila, až mě za ním taky pustí. Druhý den za mnou přišla paní doktorka Haruštiaková, která mi pomohla s prvním odstříkáním mlíka a celou dobu byla ošetřující lékařka našeho Sebastiana. Jsem jí vděčná, že mi pomohla překonat celou tu dobu, co byl malý v porodnici. Byla skvělá, chápavá a krásně mi uměla vysvětlit vše, co se s malým dělo. Nezapomenu na den, kdy jsem viděla Sebastiana poprvé. Už při vstupu na oddělení JIRP, kde jsou extrémně nedonošené děti v nemocnici Motol umístěny, mě z nervozity šimralo kolem břicha. Vidíte místnost s několika inkubátory, které jsou přikryté dekami, aby měla miminka co největší tmu a klid. Byl šok vidět mého drobečka v inkubátoru, kde byl celý zabalený do zavinovačky, napojený na spoustu hadiček a vypadal jako pohublý stařeček. Přesto mně přišel jako velký kluk, i když ve srovnání s ostatními donošenými miminky byl mrňousek. Od začátku měl Sebastian na nosánku dýchací přístroj, tzv. „SIPAP“, který pomáhá miminku s dýcháním. Další hadička byla pro krmení, další hlídala saturaci, tep atd. S nadšením jsem sledovala každý jeho pohyb, dokázal mě držet prst a neustále si odlepoval hadičky z pusinky.  Moc jsem si přála ho obejmout, ale to bohužel nebylo možné. Měla jsem na něm položenou ruku a doufala jsem, že ví, kdo jsem. Vracela jsem se na pokoj s pocitem štěstí a smutku. Moc jsem se bála, aby malý všechno zvládl a byl zdravý. Ještě dlouho jsem si vyčítala, že k porodu došlo tak brzy. Další dny jsem každý den chodila na oddělení za Sebastiankem a trávila s ním několik hodin. Ze začátku jsem se více, než na malého, soustředila na přístroje a brzy jsem zjistila, co znamená které pípání. I když vám všichni v porodnici říkají, ať přístroje nesledujete, stejně se na ně soustředíte a časem se naučíte rozeznávat, které pípaní je špatné a které pouze znamená, že dojedl.

Desátý den po porodu mi dovolili Sebastiana poprvé pochovat. Bála jsem se úplně pohnout, když mi na holé tělo položili nahého Sebastianka se spoustou hadiček, ale byla jsem šťastná, jak se mi vrtí v náručí. V té době měl skoro 900g. Všechno se vyvíjelo moc dobře, výsledky byly v pořádku, zhruba po měsíci a půl začali Sebastianka postupně odpojovat i z dýchacího přístroje. Je legrační jak si miminka sama řeknou, zda jsou schopni dýchat sami, protože si začnou ručičkou strhávat přístroj z nosánku. Postupně jsem se naučila malého přebalovat, „klokánkovat“, vykládala jsem mu různé pohádky, co jsem dělala celý den a zpívala jsem mu.

Bohužel zhruba po dvou měsících nám v rámci jednoho vyšetření řekli, že Sebastian se nakazil z mého mateřského mléka CMV virem. V našem případě tedy neplatilo, že mateřské mléko je pro miminko to nejlepší, co může dostat, i když je v něm jistě spousta dalších dobrých živin. Protože o CMV viru nejsou prozatím žádné rozsáhlé studie u nedonošených dětí, byli jsme hodně nervózní z následků, především v oblasti sluchu. Diskutovali jsme s doktory možnost léčby a obávali se, jak se vir projeví ve vývoji. Trvalo čtyři měsíce, než si Sebastian vytvořil dostatek protilátek a vir tak zvládl sám.

Těsně před propuštěním ještě Sebastian absolvoval oboustrannou operaci tříselných kýl a transfúzi krve. U extrémně nedonošených chlapečků se tato operace musí podstoupit vždy. Pomalu jsme si začali připravovat věci na příjezd Sebastianka domů. Měla jsem už připravenou tašku do nemocnice, ale z nemocnice nám zavolali, že je Sebastian po operaci unavený a nezvládá dýchat sám. Musel být přes pusinku znovu napojený na novorozenecký ventilátor, který za něj dýchal. Stáhly se mu plicní sklípky a byl hodně zahleněný. Chudáček moc plakal, když mu hleny odsávali.  Byl to psychicky náročný týden. Už si myslíte, že máte to nejhorší za sebou a najednou se všechno vrátí na začátek.

Konečně jedeme domů …

Nechtěla jsem uvěřit, když mi řekli, že můžu nastoupit za malým do nemocnice, proplakala jsem první okamžiky štěstím, že jsme konečně spolu. Pořád jsem ho chovala. Jakmile jsem zvládla základní rehabilitační cviky a koupání pustili nás domů. Sebastianek už měl 3100 g a byl krásné malé miminko, na kterém nešlo vůbec poznat, že se narodil předčasně.

Doma začal pořádný kolotoč. Kvůli cmv viru nebylo možné přímo kojit, ale mateřské mléko se muselo nejdřív zamrazit. Je až neuvěřitelné, že se malý po více jak půl roce krmení přes různé hadičky a lahvičky naučil pít z prsu. Za chvilku bude mít rok od porodu a já ho stále kojím. Od začátku jsme pravidelně 4x denně cca 15 minut cvičili Vojtovu metodu, která mu pomáhala v motorickém i neurologickém vývoji. Téměř každý týden chodíme na nějaké vyšetření u doktorů, ale jsem ráda, že víme, jak se malý vyvíjí. Průběžná vyšetření ukazují, že je Sebastianek zdravý. I když první půlrok jeho života byl o dlouhém čekání na pozitivní zprávy z vyšetření, věřím, že to nejtěžší v životě už má za sebou. Vyvíjí se jako ostatní donošené děti, tříměsíční rozdíl se začíná smazávat, krásně se převaluje, plazí se, začíná se stavět na nožičky a má i první zub. Po ¾ roce nám dovolili přestat se cvičením, protože se rozdíl začínal smazávat významně. Těžký začátek, jakým Sebastianek vstoupil do života, se projevil i na jeho povaze. Je moc pohodový, komunikativní, zvídavý a pořád se směje.

 

Poděkování

Za své velké štěstí vděčím všem doktorům, sestřičkám a personálu z Motola, kteří se o mě i o Sebastianka úžasně postarali. Byli úžasní. Jsou to špičkoví odborníci, na kterých je vidět, že je práce moc baví. Věnují každému miminku velkou péči, starostlivost a u toho všeho nezapomínají na úsměv a pozitivní přístup. A přesně tento profesionální a pozitivní přístup pomáhá rodičům těchto mrňat úplně nejvíc. Situace se pak zdá, že není tak beznadějná, jak si hned po porodu myslíte. Moc jim za jejich podporu a pomoc děkujeme a držíme se Sebastiankem palce všem budoucím nedonošeným miminkům, ať má i jejich počáteční boj šťastný konec, stejně jako u nás.