Na konci 6. měsíce si vyslechla Monika z Prahy, na které nebylo těhotenství ještě ani vidět, od lékařů z motolské nemocnice šokující zprávu. Budete rodit. Hrozí to každý den.

„Miminko bojovalo uvnitř o stravu, protože přestávaly dobře fungovat takzvané průtoky. Selhávala funkce placenty. Dokud bylo malé, výživa stačila, ale jak rostlo a mělo na výživu větší nároky, přestávala mu placenta stačit. Doktoři museli čekat, protože každá chvíle uvnitř je pro plod velmi cenná, ale zároveň nesměli zmeškat moment, kdy bude miminku už lépe venku než uvnitř,“ popsala Monika vysvětlení lékařů. Netrvalo ani týden a byla na cestě na sál kvůli porodu císařským řezem.

Anička byla neuvěřitelně malinká. Byla celá fialovo-červená, brunátná, ale pro mě úžasná. matka Aničky

Prvního prosince 2009 v 11.11 hodin přišla Anička na svět. Její matka ji ani nezahlédla. Hodiny na jednotce intenzivní péče čekala na lékařův ortel. „Řekl mi, že Anička byla na podpůrném dýchání a už není. Projelo mi hlavou, že už není vůbec, ale poté, co pan doktor dokončil větu, jsem pocítila silnou úlevu,“ vzpomíná matka.

„Oznámil mi, že už chce dýchat sama. Zpráva, že takový malý tvoreček chce sám dýchat, tedy že bojuje, mě nesmírně povzbudila,“ dodává matka holčičky.

V inkubátoru byla 3,5 měsíce

Poprvé miniaturní dcerku spatřila druhý den, v tu chvíli ještě dokonce něco ztratila ze své porodní váhy 440 gramů. „Snažila jsem se na to nějak připravit, ale přesto jsem cítila naprostý úžas. Anička byla neuvěřitelně malinká. Byla celá fialovo-červená, brunátná, ale pro mě úžasná. Co ve mě vzbudilo úžas, kromě její velikosti, bylo, jak kolem sebe mávala rukama i nohama, jako by se rozčilovala. Když jsem promluvila, otočila ke mně hlavu a zpozorněla. Od té chvíle jsme byly spolu,“ popsala své pocity Monika, která se svou dcerkou mohla opravdu být až po třech a půl měsíce, jež strávila Anička v inkubátoru.

Anička, které bude za pár dní šest, vyrostla v chytrou holčičku, bez jakýchkoli obtíží nebo postižení. To se lékařům díky stále modernějším přístrojům a zkušenostem daří čím dál častěji.

Rozsah i počet zdravotních komplikací předčasně narozených dětí, tedy těch, které přijdou na svět před 37. týdnem těhotenství (obvykle trvá 40 týdnů, pozn. red.) podle statistik rapidně klesá. A to i přesto, že se daří zachraňovat stále menší a méně zralá miminka. Za deset let je to zhruba devadesát tisíc českých dětí, které dostaly šanci žít.

Nízká novorozenecká úmrtnost

„Nechci tvrdit, že už neexistují žádná rizika a zdravotní komplikace, ale například počet předčasně narozených dětí s těžkou poruchou zraku klesl za posledních deset let z 13,8 na 2,3 procenta. U mozkové obrny je pokles z 31 na 11 procent a za zmínku stojí i to, že Česká republika se dlouhé roky pohybuje na špici v nízké novorozenecké úmrtnosti. Ta se poslední roky pohybuje těsně nad jedním promile,“ chválí novorozeneckou péči u nás Miloš Černý, primář neonatologického oddělení FN a předseda Nadačního fondu N, který se stará o zlepšení vybavení pracoviště a podmínek u předčasně narozených bojovníků.

A vzápětí dodává, že při ohlédnutí do minulosti vidí, jak se díky lepšímu přístrojovému vybavení, získaným zkušenostem i kvalitnější erudici zdravotnického personálu daří zachraňovat mnohem více dětských životů. „Z dnešního úhlu pohledu tenkrát umíraly děti, které bychom dnes už s největší pravděpodobností zachránili,“ doplnil Černý.

Přestože u nás narůstá počet předčasně narozených dětí, ve srovnání se západními státy nebo s porodností v USA se držíme značně pod průměrem. Zatímco u nás se předčasně narodí každé dvanácté dítě, na západě je předčasný už každý desátý porod.