Starala jsem se o nedonošeňátka, teď mám jedno doma

07.04.2017 10:18

Celkem 7.5 roku jsem dělala na Oddělení pro předčasně narozené děti v Motole. Bylo pro mě tedy zcela běžné se setkávat s dětmi,které přišly na svět dříve a musely o svůj život zabojovat. Rodiče těchto dětí k nám docházeli každý den a často vznikaly přátelské vztahy,které trvají dodnes. Člověk by řekl,že jsem na tohle všechno byla zvyklá a nemohlo mě nic překvapit. Ale něco úplně jiného je,když se předčasně  narodí dítě Vám.

Zpočátku to bylo běžné těhotenství

Moje těhotenství od začátku probíhalo skvělé,žádné nevolnosti,nějaké to kilo jsem dokonce zhubla a s přítelem jsme se těšili na našeho prvního potomka. Vše se změnilo od 24 týdne, kdy mě začal zlobit tlak. Prvně jsem to přisuzovala nervozitě s návštěv lékaře, ale následně jsem si vysoké hodnoty měřila i doma.
Moje gynekoložka mi nasadila léky, které sice na začátku zabraly, ale poté již ani to ne. Čekala mě první hospitalizace, byla jsem ve 32. týdnu, dítě bylo dle ultrazvuku menší a stále zadečkem dolů. Týden v nemocnici jsem poctivě ležela a nakonec jsem odcházela domů s dvojkombinací prášků. Měla jsem cíl, překlenout alespoň 35. týden, abych mohla rodit v Boskovicích.

Rychlý porod

V neděli 17.7. večer se mi udělalo špatně, na tlakoměru na mě vyskočil tlak 220/130. A už se jelo. Na porodním sále byl ten večer docela šrumec,dle mého táty tam nebyla leda uklízečka. Do rána se jim podařilo tlak stáhnout,ale dle výsledků nebylo na co čekat. A tak se nám 18. 7. 2016  narodil syn Jaroslav s váhou 2060 gramů.

Brzy doma
Díky bohu byl šikovný a za týden jsme odcházeli domů. Dnes v 9 měsících má přes 8 kilo a člověk by neřekl,že byl nedonošené miminko. Chtěla bych říct,že obdivuji všechny rodiče,kterým dítě přišlo na svět ještě mnohem dříve. Máte můj obdiv, už i já vím jaké to je mít doma nedouška.


Pusu Jarda a Ivana