Při klokánkování se předčasně narozené miminko nebo miminko s nízkou porodní váhou, které je na jednotce intenzivní péče, přikládá přímo na kůži rodiče. To díky tělesnému teplu a tlukotu srdce miminku připomíná bezpečné prostředí v děloze, stabilizuje jeho dýchání, srdeční frekvenci a teplotu a pozitivně stimuluje jeho vývoj. Metoda vznikla v roce 1978 vzhledem k nedostatku inkubátorů na oddělení v Bogotě, u klokánkovaných dětí se zjistil menší počet infekcí, stejné prospívání na váze jako v inkubátoru a snadnější navázání vztahu s rodičem. Klokánkování je prospěšné i pro rodiče, u kterých snižuje stres a dává jim větší pocit kontroly nad situací, maminkám taky pomáhá s laktací. Pro většinu rodičů je to milník, na který si vždy při popisu průběhu hospitalizace vzpomenou a často je to moment, kdy se konečně mohou cítit jako rodiče.